Reforma univerzit - copak nikdo neposlouchá?

úterý 6. březen 2012 09:20

Dnes se na Lidovkách vyjádřila k situaci reformy vysokých škol Radka Kvačková. Je to novinářka, která se problematice dlouhodobě věnuje, takže o to je její krátký text depresivnější. Člověk má opravdu pocit boje s větrnými mlýny.

Její text lze shrnout do následujících bodů:

1. Studenti nevědí, proti čemu protestují a jsou jen manipulováni svými učiteli
2. Učitelé na VŠ chtějí jen víc peněz a garantovaných na několik let dopředu

S prvním bodem by se dalo úspěšně polemizovat. Slyšel jsem v rádiu minulý týden rozhovory se studenty v ulicích a nezdálo se mi, že by nevěděli, proti čemu protestují. Jistě byla mezi nimi celá řada jedinců, kteří to přesně nevědí, ale to je úděl jakékoli veřejné demonstrace. Dopadlo by to úplně stejně, kdybyste se zeptali třeba demonstrujících odborářů. Ale říct, že studenti obecně nevědí, proti čemu protestují, je urážka těch studentů. To by byla pohoda, kdyby studenti dělali to, co my vyučující chceme...

Druhý bod je s prominutím úplná hloupost. Vysoké školy dobře vědí, že je peněz ve veřejných rozpočtech méně a méně. Ale vláda neargumentuje potřebou reformy kvůli množství peněz, ale kvůli kvalitě. Všichni se zaklínají potřebou zlepšit kvalitu, ale dosud nebyly dány žádné jasné argumenty nebo výzkumy, které by přesvědčivě ukázaly konkrétní slabá místa a přesné nástroje na jejich nápravu. Naopak, návrhy jako je Rada VŠ (která představuje reálné nebezpečí politizace škol) nebo zrušení habilitačních řízení, jdou proti žádanému zvyšování kvality. Vezměme si jen ty omílané docentury a profesury. Jistěže profesory nemusí jmenovat prezident jako nějaké povyšování do šlechtického stavu. Toho by se univerzity klidně zřekly. Ale zrušit habilitační řízení a neříct, co se udělá se zákonem o garantech oborů, je jednoznačně proti kvalitě. Budu konkrétnější pro ty, pro které vysokoškolský provoz není denním chlebem:

  • Docentem se dnes člověk stane tak, že prokáže určité vzdělání a výsledky vědecké práce, kterou v minulých letech udělal, a předloží habilitační práci. To všechno hodnotí komise, kde je většina externích odborníků (z jiných škol, což zajišťuje objektivitu a brání zapouzdření se dané školy do sebe sama a vyrábění docentů dle svých utilitárních potřeb bez ohledu na kvalitu). Práci hodnotí 3 oponenti, taktéž většinou z jiných škol. Pak jde celá věc do vědecké rady fakulty, kde sedí opět minimálně třetina externistů. No a poslední slovo má pak rektor. Celý proces je veřejný a trvá obvykle rok. A dodám, že takové řízení může proběhnout jen na škole, která má k tomu ministerskou akreditaci.
  • Samozřejmě, že tuto proceduru můžeme zrušit jako přežitek (další oblíbené slovo protagonistů reformy). Škola si dle reformního návrhu prostě docenty najmenuje sama. Co to ale způsobí?
  • Ztratí se samozřejmě meziinstituční srovnávací tlak na kvalitu. Ten dnes existuje. Ale jsou tu významnější věci:
  • Není třeba jasné, co se stane se zákonem o garanci oborů. Garantem oborů může být docent, který splňuje určité požadavky. Pokud škola garanta nemá, obor nemůže akreditovat. Teď, když si má škola bez onoho habilitačního řízení, které představuje docela tvrdé kvalitativní síto, najmenovat docenty dle potřeby, stane se tento zákon naprosto bezzubý. Docenty bude mít každý, kdo chce, protože se nebude zdržovat s nějakým řízením, ale prostě je jen najmenuje. Jak se ale zaručí kvalita oborů? To nikdo neříká. Místo toho čteme (např. v sobotním sloupku LN) jen domněnky, že stávajícím docentům jde o jejich výjimečnost. Jako docent říkám, že nejde. I nový návrh zákona počítá s tím, že již existující docentury zůstanou v platnosti "nafurt". Takže nám rozhodně nejde o to, že bychom bojovali za nějaké své výsady.
  • Nejznámnějším problémem s garancemi je tlak soukromých vysokých škol, které si "nakupují" docenty z veřejných škol, aby se prokázaly kvalifikovanými pracovníky (a abychom byli spravedliví, dělaly to i některé veřejnoprávní fakulty). Stávalo se nezřídka, že měla škola profesora s celkovým úvazkem třeba 2, protože měl 1 úvazek na univerzitě a 1 úvazek na soukromé škole. Předloni vznikl zákon, který měl těmto tzv. létajícím profesorům zamezit. Aby mohl člověk něco garantovat, musí mít maximální úvazek 1,5 a z toho 1 na škole, kde garantuje. Teď se hraje vlastně o to, aby se celé tohle zpřísnění, které nastavilo laťku na jednoznačně vyšší kvalitu, zrušilo. Cui bono?

To, že je málo peněz, je jasné. To, že je příliš mnoho studentů, je také jasné. Tak proč ale ministerstvo stále snižuje příspěvek na jednoho studenta a současně zvyšuje počet financovaných studentů? Logické by bylo, kdyby příspěvek zachovalo, ale snižovalo počet studentů. Tím by ušetřilo tak jako tak a školy by se s tím musely vyrovnat. Jednání ministerstva je ale opačné. Stále udržuje trend zvyšování počtu studentů. Na školách z toho rozhodně nejsme nadšení, ale co dělat?

Mimochodem, dokáže si někdo představit, jak skvěle se řídí škola, kde se o výši rozpočtu na daný rok dovíte až po novém roce, kdy je výuka nasmlouvaná, rozjetá - a tudíž, kde nemáte šanci rozumně zareagovat na nějaký finanční výkyv? My žijeme v akademických letech, které začínají říjnem, takže v lednu, kdy se dovíme, kolik peněz dostaname, už máme finanční situaci nalinkovanou. Tak snad požadavek na dlouhodobější výhled (zmiňované 3 roky, které v návrhu zákona byly, ale ministr Kalousek je odmítl) není příliš nelogický.

Člověk si připadá jako bojovník s větrnými mlýny. Ať ministr udělá třeba nepopulární kroky, ale ať jsou, probůh, srozumitelné. Když už je podle prezidenta tím nejlepším ministrem, tak by se od něj aspoň ta čitelnost mohla očekávat. Ale to bychom chtěli na české politické scéně asi moc. Myslím, že za spoustu svých kolegů mohu říct: S bolestnými kroky se smíříme, ale s bezhlavou demontáží něčeho, na čem člověk usilovně po léta pracuje, a co se snaží vést k lepšímu, se smiřuje fakt těžko. A studenti to cítí, i když třeba většina z nich nevysype z rukávu paragrafy a čísla. Řeči o studentech jako o zmanipulovaných hlupáčcích, které jiní zneužívají ke svým cílům, jsme zde slyšeli před třiadvaceti lety. Dnes si, jak se zdá, zažíváme deja vu.

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00