Co to znamená v životě vyhrát?

pátek 2. březen 2012 08:00

Jak tak člověk žije, potkávají ho výhry i prohry. Je život plný výher i proher výhrou nebo prohrou? Znamená vůbec něco, když se mi něco podaří, i když se v téže věci zase dařit přestane?

Tuhle otázku si mohou zvlášť dobře klást politici. Když jednou vyhrají, je téměř jisté, že za čas zase prohrají. A stejně tak to platí pro všechny, nejen pro politiky. Nikdo nevítězí věčně. Co tedy s životem jako takovým? Kdo může o sobě na konci života říct, že to byl dobrý život. Tak jako apoštol Pavel, když řekl, že dobrý boj bojoval?

Jeden z předsókratovských filosofů, Empedoklés, tvrdil, že se realita skládá ze čtyř prvků nebo jak se někdy říká, živlů - ohně, vzduchu, vody a země. Mimochodem, tato představa se udržela hodně dlouho, v podstatě až do novověku, takže jde o úctyhodnou koncepci dějin lidského vědění. Veškerá realita je v tomto chápání nějaký mix těchto prvků. Kdo ale řídí toto smíchání? Kdo určuje poměry jednotlivých prvků? Podle Empedokla je to věčný boj lásky a sváru. A protože podle posledního sčítání lidu tvoří nezanedbatelnou část naší populace Jediové, pak dodejme, že Empedoklova láska a svár jsou v podstatě srovnatelné se světlo a temnou stranou síly.

Empedoklés, jakkoli byly jeho představy o světě po přírodovědné stránce ještě jednoduché, dobře věděl, že realitu utvářejí jakési vlny, mimo jiné i mezi dobrým a zlým. V životě každého člověka jsou "ups" i "downs", vrcholy i pády. Mimochodem, jako typický pesimista byl Empedoklés přesvědčen, že v jeho době má zrovna navrch svár. I když ruku na srdce, kdo z nás by nadšeně tvrdil, že dnes vládne láska? Člověk je tvor věčně nespokojený a může-li si vybrat mezi hodnocením přítomnosti dobrým a špatným, volí obvykle to špatné. Protože vždycky by mohlo být lépe, a pokud bychom předpokládali, že lépe je teď, neměli bychom asi naději v něco lepšího.

Vraťme se ale k výchozí otázce. Jaký život je život zdařilý? Kdy v životě vyhrajeme? Jak sčítat všechny naše prohry a výhry, abychom mohli rozhodnout o finálním výsledku našeho života, zda budeme winners nebo loosers? Jednoduše řečeno, nemá smysl snažit se o nějaké sumy výher a proher. Život není sportovní liga. Empedoklovým jazykem by se dalo říci, že není důležité, zda se zrovna vezeme na vítězné vlně lásky nebo sváru. Není důležité být nahoře. Protože jednou bude nahoře láska, jindy zase svár. Vítězství je to, když se přidáme na stranu lásky (překlad pro Jedie: na světlou stranu síly).

Empedoklovo myšlení se netýkalo ani tak zdařilosti lidského života, jako spíš kosmologie. Ale nestojí za to si jeho koncepci vztáhnout takto i na každodenní realitu, kterou prožíváme?

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00