Má vypadat kostel jako kostel?

pátek 6. leden 2012 07:30

Touto otázkou se neptám, zda mají být kostely jeden jako druhý, ale zda má kostel vypadat jako kostel, nebo jako tělocvična, jednací síň nebo krematorium. Při pohledu na moderní sakrální architekturu a umění si připadám jako úplný tupec nebo staromilec (případně obojí dohromady).

O těchto věcech už jsem zde jednou psal. Teď se k němu vracím po zážitku s kostelem v Senetářově, po četbě diskusí o přestavbě českobudějovické katedrály a po jedné zajímavé diskusi s přáteli na téma "společenství v kostele".

O kostele v Senetářově toho bylo napsáno a navyprávěno hodně, takže nemá smysl to moc rozebírat. Fotku kostelu jsem dal do perexu. Nějak mi ta zohýbaná a vyšinutá architektura nepřijde nezajímavá, ale nějak nevím, co to znamená. Prý loď. Hmm. Možná. V každém případě jsem se letos v létě ocitl poblíž. Tak jsem neváhal a zajel se podívat. Kostel byl zavřený kvůli rekonstrukci (kterou docela potřebuje). Zblízka mě dost zklamal, protože na fotografiích vypadá mnohem lépe. A to je co říct. Materiály a provedení připomínají klasickou smuteční obřadní síň, kterých bylo okolo hřbitovů v 70. a 80. letech minulého století nastavěno spoustu. Fakt dost depresivní zážitek. Jsem rád, že nebydlím v Senetářově, ale nedejte na mě, asi jsem praštěný staromilec a natvrdlík.

Proto mě dost překvapilo, když jsem zachytil na webu jednu dost kritickou diskusi k probíhající úpravě interiéru katedrály v Českých Budějovicích. Lidem se tam nelíbila. Příliš to nechápu. Katedrála byla radikálně předělána v 70. letech. Před tím katedrála nebyla příliš hezká a umělecky hodnotná, ale potom byla jak po nájezdu husitů. Nynější probíhající úpravy rozhodně nejdou k horšímu. Spíš v rámci současného stavu napravují to, co je ošklivě bolševické (hnusné lavice apod.) na vkusnější a hodnotnější. Ale nejde mi teď hlavně o katedrálu. Ta aspoň zůstává klasicky uspořádaným kostelem.

 

Nedávno jsem slyšel debatu o výhodách centrálního uspořádání kostela. Klasickému uspořádání se posměšně říká "autobus" apod. Nevím, centrálnímu uspořádání lze stejně hloupě vtipně říkat "cirkus". Znemožnit jde cokoli a snadno.

Klasický příklad onoho autobusu, tedy podlouhlé dispozice vepředu s oltářem a za ním s lavicemi, jde vidět na obrázku vlevo. Je to kostel ve Wurzburgu. Fotografie je stará, z doby před druhou světovou válkou.

 

 

 

 

 Když ten kostel předělali po Druhém vatikánském koncilu, jak ukazuje obrázek vlevo, byl stále krásný a vyjadřoval tutéž symboliku a uspořádání. Zmizely jen boční oltáře, protože po koncilu byla možná koncelebrace, a tak už všichni kněží nemohou sloužit každý svou malou privátní Mši u různých oltářů. Možná jich bylo umělecky škoda, možná, že měly zůstat jako svědectví o minulém stylu. Ale i když nezůstaly, kostel zůstal kostelem.

V sedmdesátých letech ho přestavěli znovu. Tentokrát vyházeli všechny sochy a podobnou "veteš", všechny staré lavice - a máme z toho vybílený prostor s lavicemi ve stylu psychoterapeutického kroužku, v jakém prý sedávají klienti protialkoholních léčeben, kdy se sdílí a poskytují si navzájem terapeutické hovory.

 

Nechci být příliš rýpavý, ale kdybych kdysi před lety měl k dispozici jen takové kostely, asi bych nekonvertoval. Nějaký čas jsem totiž jen postával vzadu za sloupy a stydlivě pozoroval, co se děje. Tady bych se neměl kam schovat. Bál bych se, styděl bych se a utekl bych.

O co hůř: Mám pocit, že bych se tak zachoval i dneska. V kostele se nestydím a nebojím (maximálně se stydím za své hříchy a bojím se zlého), ale tady bych se teda bál. Necítil bych se jako při modlitbě, ale jako na nějaké seanci. Bůh nás chraň před takovými kostely. Rozhodně bych necítil větší míru sounáležitosti společenství věřících.

Vím, že můj vkus a emoční nastavení nejsou měřítkem pro to, jak se mají stavět kostely. Ale jen si tak říkám, proč se v kostelech starých cítím dobře a v těchto modernách už ne. Buď jsem opravdu staromilec a je chyba ve mně, nebo je to tím, že poslední dobou jako lidé, jako křesťané, jako církev nějak blbneme. Nevím, co je lepší. Jsem aspoň rád, že nebydlím ve Wurzburgu.

 

 

 

 

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00