Zkostnatělé univerzity?

úterý 11. říjen 2011 12:50

V pátek oznámil ministr Dobeš další krok v reformě univerzit. Mnoha lidem z univerzitní branže ale není vůbec jasné, proč kroky vykládané jako reforma, vůbec mají smysl. V sobotních LN to komentuje Martin Zvěřina a dochází k jednoduchému závěru: Vysokým školám se do změn nechce. Nad jeho tvrzením se musím pozastavit.

V následujícím textu budu citovat ze Zvěřinova článku a doplním ho o své komentáře. 

Návrh nového vysokoškolského zákona vzbudil největší odpor u těch, kterým je určen – u vysokých škol. Přes veškeré zaklínání Komenským nejsme a v dohledné době nebudeme pedagogickou velmocí a panuje shoda v tom, že vysoké školy by se měly reformovat.

Je pravda, že v univerzitní sféře panuje velká skepse k nutnosti reforem. Nikoli ovšem k nutnosti dílčích změn. Je jasné, že celé školství musí reagovat na demografický propad, na ekonomickou krizi apod. Ale na to připravovaná "reforma" příliš necílí. Snaží se naprosto změnit celý systém vysokého školství a to většinou bez jakéhokoli rozumného zdůvodnění (nepočítám-li posměšnou zmínku v preambuli věcného zákona, že je to rakousko-uherský anachronismus). Rozhodně nepanuje nějaký široký konsensus, že by se školy měly reformovat. Ten funguje asi hlavně na MŠMT, ale je otázka, zda je to více pro reálnou potřebu systémových změn nebo pro potřebu obhájit utracené evropské peníze získané za účelem zvýšení kvality VŠ sektoru.

Jenže z jejich reakce lze soudit, že by si tu reformu představovaly jako pokud možno kosmetickou, aby je nebolela a aby nemusely mnoho ze svých zvyků měnit.

Nejde o nechuť ke změnám nebo ke snaze udělat jen změny kosmetické. Jde o přesvědčení se, že měnit se má to, co není funkční, a že navrhovaná změna povede k lepšímu. Ale zatím pouze vidíme návrhy typu obrovského posílení správní rady (kde sedí i politici a průmyslníci), rozbití dosavadní a tradiční struktury univerzit (první návrh dokonce vůbec nepoužil slovo "fakulta"), vágní formulace o rozdělení škol na výzkumné a profesní bez toho, aby se blíže řeklo, jestli si ministerstvo představuje možné nevýzkumné univerzity (dle mého soudu nesmysl) apod.

Ani slovo o tom, co se udělá s ohromným množstvím soukromých VŠ, které jsou mnohdy jen penězovody, a prodávání titulů (příkladů bylo publikováno až dost), o jejich provázanosti s politickými zájmy ani nemluvě. Nejde primárně o odstranění soukromých VŠ, ale o jejich reálnou kvalitu - co si máme na univerzitách myslet, když ministerstvo zruší rozhodnutí Akreditační komise ve věci soukromé vysoké školy Univerzita Jana Amose Komenského? Je to krok k vyšší kvalitě? A jak máme minisretsvu věřit, že mu jde o kvalitu? Podobně není v návrhu ano slovo o tom, že by se měl odplevelit přebujelý systém titulů. Opravdu nechápu, proč musíme mít malé doktoráty, které jen matou. Asi proto, aby byli magistři práv páni doktoři a paní doktorky... Tituly mají své kouzlo. Přitom tohle bych pokládal za přežitek a anachronismus, nikoli strukturu univerzit dělící se na fakulty. Co si máme myslet o snaze ministerstva řešit demografický propad, když dosavadní přístup (včetně letošního roku) je navyšování počtu financovaných studentů za současného snížení normativu (peněz na studenta)? To nutně vede školy k zvyšování počtu přijímaných. Když to ministerstvo platí a zároveň snižuje výši příspěvku na studenta...? Co jiného rektor nebo děkan udělá, když v současném systému moc jiných šancí nemá?

Podtrženo a sečteno, univerzity nic nemají proti rozumným změnám, ale to, co se jim předkládá, nijak nesouvisí s tradičními bolavými místy. Spíše to ukazuje na snahu otevřít dveře průmyslové lobby (správní rady), omezit samosprávu univerzit (pravomoci senátu, zmenšení váhy fakult) a hlavně neotevírat reálné problémy (např. tituly nebo institucionální versus účelové financování). Martin Zvěřina by si toto všechno mohl lehce zjistit. Místo toho se sugestivně ptá:

Lze se bránit tomu, že by měly školy dostávat prostředky podle kvality, a nikoli podle počtu studentů? Že budou mít školy větší autonomii, proti tomu lze též těžko protestovat. Zpřísnění pravidel pro vytváření poboček vysokých škol může vadit jen podvodníkům. A školné? To má přeci koalice ve smlouvě. Kolem něj se asi povede ta nejostřejší debata, přestože by školné rozhodně nemělo být tím hlavním v reformě vysokých škol.

Ne, nikdo nechce bojovat proti kvalitě. Ale MŠMT nedokáže rozumně říct, co kvalita je a jak ji chce měřit. Pokud toto není jasně dáno, pak je celá hláška o kvalitě prázdnou floskulí a v situaci našeho korupčního státu otevírá možnost pro neprůhledné finanční toky. Zpřísnění poboček vysokých škol je přímo žádoucí a univerzity ho naprosto neodmítají. Mimochodem nejslavnější pobočky měla právě již výše zmíněná UJAK, která ale nedávno dostala ministerský pardon. A konečně školné. Ku podivu není zdaleka tím největším problémem. Zúčastnil jsem se jako prostý zájemce, i jako děkan i jako člen poradní skupiny Rady vlády mnoha různých jednání a diskusí o reformě vysokého školství a musím říct, že školné zdaleka není tím nejdiskutovanějším bodem. Mnohem víc vadí omezování akademické svobody a samosprávy univerzit, rozbíjení tradičních a zajetých kvalitativních pochodů jako jsou habilitační řízení nebo oslabování až destrukci tradiční a osvědčené struktury fakult. V pátek byl v budově Matfyz zrovna jeden veřejně přístupný seminář, na kterém se účastnil jak pan ministr, tak náměstek Wilhelm. Kdo se tam podíval, ten si mohl poslechnout výhrady např. z úst rektora UK Hampla nebo (velmi ostré) vyjádření bývalého rektora MU Zlatušky.

Ministrovi Dobešovi lze vyčítat leccos, ale nikoli nedostatek odvahy a iniciativy. Pokud se vysoké školy obávají, že norma je bude nějak omezovat, mají dostatek času, do června příštího roku, na to, aby při vytváření paragrafového znění dohodly s ministerstvem kompromis. Bez toho, aby vysoké školy předkládaly věcné námitky, lze říci jediné, do změn se jim nechce.

Po páteční zkušenosti ministrovi rozhodně nebudu vyčítat nedostatek iniciativy. Ale o odvaze bych příliš nemluvil. Spíš o malé soudnosti. Dostavil se jen málo připravený, v některých oblastech mlžil, slova používal naprosto mimo jejich význam (klasicky v otázce, co je vlastně onen kritizovaný anachronismus v českém vysokém školství) atd. Závěrečná Zvěřinova věta vypadá, jakoby vysoké školy nepředkládaly náměty. Sám jsem měl v ruce desítky komentářů - nikoli maily nevýznamných učitelů, ale věcné rozbory ze stran vedení různých fakult a univerzit, konference rektorů nebo Rady vysokých škol. Většinou jsou vypořádány až příliš lehce. Jestli má dialog s ministerstvem vypadat jako ten páteční seminář, kdy ministr přiběhne s omluvou na jednání Senátu, kde se zdržel, a zase rychle po chvíli uteče s odvoláním na nutnou účast na tiskovce a dalších jednáních, pak jsem skeptik. Máme ministra možná aktivního, ale do opravdového jednání se mu asi nechce. Míček je na straně jeho ministerstva. Ne vysokých škol, které předkládají spousty podnětů a na diskusi čekají.

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00