Bůh spravedlivý a milosrdný

pondělí 10. říjen 2011 12:00

V současné katolické církvi existuje spousta diskusí. Jedna z nich se týká toho, jak se prezentuje evangelium. Je především radostnou zvěstí pro všechny nebo jen pro některé? Je Bůh víc zachránce nebo především soudce?

Velice dobře se to ukazuje na diskusi okolo slov Ježíšových při poslední večeři. Ježíš říká, že jeho krev se prolévá za mnohé. V české (a nejen české) liturgii, kde je toto místo citováno, se říká "za všechny". Za mnohé může znamenat za všechny i jen za některé. "Mnoho" totiž říká pouze to, že je to velké množství. O tom, jestli jsou to všichni nebo někteří už slovo "mnoho" nevypovídá nic. Významově je tedy obojí v pořádku, protože Ježíš nabízí spásu všem, což ale neznamená, že spaseni budou všichni.

Debata tohoto typu se samozřejmě neomezuje pouze na překlad některých slov nebo výrazů. Jde o to, že se v ní ukazuje jakési prvotní psychologické nastavení diskutujících. Jsou lidi, pro které je Bůh hodný strejda, který jim dá občas bonbon, ale jinak se s ním nestresují a neberou ho vážně. Občas ho rádi vidí, ale to je tak všechno. Pro jiné je Bůh cosi jako lékař, který trpícímu a nemocnému nabízí lék.Další si zase Boha představují spíše na způsob přísného soudce, který vidí vše a nic nenechá bez trestu. Bible přesně vzato obsahuje nejrůznější obrazy a nejrůznější pohledy na Boha. Při zkáze Sodomy je to přísný soudce, nicméně se s ním ale dá mluvit o polehčujících okolnostech, jak ukazuje předcházející scéna s Abrahámem, který se za Sodomu přimlouval. Prorok Izaiáš popisuje vidění Boha jako velkolepou scénu v chrámu, kde Boží majestát vše zastíní. Prorok Eliáš ho zase zakusí nikoli v bouři a větru, ale v jemném, vánku. Jedny scény v evangeliích mluví o úpění a skřípání zubů, jiné o pastýři, který nechá všeho a jde hledat ztracenou ovečku. Vzít jakýkoli z těchto textů a absolutizovat ho je pro správné chápání nebezpečné. V Bibli je proto tolik obrazů a vyprávění, protože jeden jediný prostě Boha v plnosti představit nemůže.

Tuto neděli se v katolických kostelích četl text (Mt 22,1-14), který je pro celou diskusi velice podnětný. Je to podobenství - obraz o svatební hostině, která má symbolizovat Boží království. V první řadě tam jde asi o Izrael a pohany, ale vedle toho v sobě také zajímavým způsobem integruje mnohost obrazů o Bohu přísném a milosrdném.

Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‘Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!’ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‘Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.’ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?’ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

Co zde vidíme? Bůh lidi zve, nenutí je. Nejenže zve některé speciálně vyvolené, jakési jeho VIP osobnosti.  Nechá také poslat pro lidi, kteří vůbec VIP nejsou, jsou na cestách a o něj se jaksi nezajímají. Text říká přímo, že poslal pro "dobré i zlé". Lze tedy říci, že pozvaní jsou v jistém smyslu všichni. Někteří obzvláště a cíleně, jiní jaksi mimochodem, ale přece. Nicméně i tihle pozvaní na sobě v některých případech nemají vhodné šaty. Jinými slovy, jsou to lidé, kteří jsou pozvaní, ale nežili tak, aby byli připraveni ocitnout se na svatební hostině. Jsou to lidé, kteří nejsou na něco takového připraveni. Nejde o garderobu ani o bazírování na detailech. Jde o to, že Bůh zve nejen ty, kteří v náboženské oblasti "něco znamenají". Zve i ty, kdo jsou "na cestách" a pozvání je vlastně překvapí. Ale ať ten či ten, kdo chce být s Bohem, musí být na to vnitřně připraven. V tomto smyslu si každý z nás buduje své nitro a svůj lidský profil buď ve smyslu dobrých šatů na Boží hostinu nebo špatných šatů na Boží hostinu. A není přitom důležité, zda pozvání očekával či nikoli.

Co tedy říci? Bůh zve všechny. Všem přichystal hostinu, za všechy se obětoval, stal se člověkem a zemřel na kříži. Za "dobré i zlé", za VIP i za nevýznamné. Avšak to, zda lidé k Bohu opravdu dojdou, závisí na nich. Neboť jen oni sami mohou říci jasné ano (jinými slovy: správně se obléci) králi, který je zve na hostinu.

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00