Křesťané a politika 2012

neděle 1. leden 2012 16:00

Rok 2012 bude rokem volebním - pozmění se složení Senátu a krajská zastupitelstva. S tím se mi objevuje otázka, jak bude vypadat křesťanský prvek v politice. Co tím myslím? Ani lidovce ani restituce...

Začínáme nový rok 2012 a při různých komentářích a prognózách zaznívají hlavně odkazy na ekonimiku a politiku. Na politiku si většinou stěžujeme. Politikové se chovají nezřídka arogantně, mají sklony ke korupci, označují se slovy, která nejsou přiměřená gentlemanům apod. Přitom je zajímavé, že velké množství politiků se nějakým způsobem hlásí ke křesťanské víře nebo aspoň k úctě a souznění s křesťanskou kulturou a morálkou. V tomto smyslu tedy máme politiky, kteří se hlásí ke křesťanství. Máme ale křesťanské politiky (ať už jsou v té či oné straně)? Raději se nepokusím o odpověď, ale o novoroční přání. Tedy, nedovolím si něco očekávat (tak velký optimista zase nejsem), ale spíš po něčem trošku snílkovsky zatoužit (neboť naději jsem zase úplně neztratil): aby se křesťané v politice nepoznali pouze podle barvy vztyčeného praporu, podle hlasování o registrovaném partnerství nebo o církevních restitucích, ale podle toho...

... a než bych se ale neobratně vyjadřoval, zkusím zacitovat krátký úryvek z jednoho z nejstarších křesťanských pobiblických textů. Je to  list Diognétovi (5, 1 - 6, 1):

"Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způ­sobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domá­cím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají dané zákony, způsobem svého života však nad zákony vítězí. Všechny milují a ode všech jsou pronásledo­váni. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a dostávají život. Že­brají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou zbavováni a vším oplývají. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je nenávidí, ne­mají žádný důvod k nepřátelství. Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě."

Co bych si tedy přál? Aby tohle platilo pro nás křesťany pro všechny. A aby to šlo tak nějak vidět i na křesťanech v politice. Věřím tomu, že to na řadě z nich vidět jde, protože aspoň trošku optimista jsem a navíc některé případy, které se výše jmenovanému ideálu blíží, i znám. Snad se to podaří a bude to i více vidět navenek nejenom jako "zvláštní podivínství" jednotlivců, ale jako charakteristika, kterou s podivením budou moci říct obecně o křesťanech ve veřejné službě i jiní.

Takže krásný nový rok 2012.

 

 

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00