Jak číst Bibli? Poznámka k přítomnosti drastických textů.

pátek 2. září 2011 13:15

Bible obsahuje celou řadu příběhů, které na dnešního člověka působí přinejmenším podivně. Zvlášť to platí pro některé starozákonní knihy. Jsme zvyklí na tvrzení, že je v prvé řadě knihou lásky. Co pak ale s příkazy vyhladit nepřátele nebo dokonce výzvou k lidské oběti?

Na úvod poznamenejme, že drastické scény nebo krutosti najdeme v Bibli dosti často. Na některých místech nás nijak nepohorší a neudiví, např. když Bible referuje o krutém pronásledování věřících nebo při popisu zvrhlosti některých judských králů, které za to sama Bible kritizuje. Podobně asi soudného čtenáře nepřekvapí barvité líčení scén, kdy jsou při posledním soudu trestáni hříšníci. Byť to dneska třeba říkáme nebo literárně ztvárňujeme jinak, uznáváme právo každé doby používat své výrazové prostředky pro odsouzení zla a zlých lidí.

Větší problém začne tehdy, když se zaměříme na místa, která mluví o Božím příkazu vyhladit města nebo o Božím požadavku lidské oběti. Zde nastává pro řadu lidí problém, protože zatímco popis lidských krutostí nebo oznámení trestů nad hříšníky chápeme jako konstatování faktů nebo spravedlivou odplatu, od Boha čekáme pouze věci hezké, a když už ne hezké, tak přinejmenším spravedlivé. Co je ale spravedlivé na zkoušce Abraháma, který byl vyzván, aby obětoval svého syna? Co je hezké a spravedlivé na výzvě vyhlazení všech obyvatel nějakého města?

Než se dostanu přímo k této otázce, připomněl bych jednu zprávu, která se nedávno objevila v rádiu. Izraelští vědci prý zkoumali Bibli softwarem pro určení různosti autorů a z toho stanovili, kolik lidí se na vzniku té či oné knihy podílelo. Zpráva se pak pozastavovala nad tím, že je zvláštní, že to věřícím židům (což byla většina oněch vědců) nevadilo, když přece věří, že je autorem Bible Bůh.

Svatá prostoto!, chtělo by se zvolat. Křesťané a židé přece věří, že Bible je dílem zcela božským a zároveň zcela lidským. Bůh biblické autory (konkrétní lidi) inspiroval a oni to napsali. To znamená, že je Bible psána nejen lidským jazykem, ale i se všemy klady a zápory z toho vyplývajícími. Občas jsou v Bibli chyby v místopisu či letopočtu, občas je nějaká věc podána několikrát, vždy v jiném úhlu pohledu apod. Na Starý zákon se také vztahuje problém historického vývoje jazyka, neboť byl sepisován postupně v průběhu několika set let. Zkoumat lidskou stránku Bible je tedy velice zajímavé a přínosné a nikdo z křesťanů nebo židů se tomu na rozdíl od komentátorů v rádiu nediví. (Zde je mimochodem zásadní rozdíl mezi tím, za co židé a křesťané pokládají Bibli, a za co pokládají Korán věřící muslimové. Korán je totiž chápán nedějinně a ryze božsky).

Nyní se vraťme k naší otázce, např. k Boží výzvě Abrahámovi, aby obětoval Izáka. Je to dvaadvacátá kapitola knihy Genesis:

Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“
2A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ 3Za časného jitra osedlal tedy Abraham osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o němž mu Bůh pověděl. 4Když se Abraham třetího dne rozhlédl a spatřil v dálce to místo, 5řekl služebníkům: „Počkejte tu s oslem, já s chlapcem půjdeme dále, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme.“ 6Abraham vzal dříví k oběti zápalné a vložil je na svého syna Izáka; sám vzal oheň a obětní nůž. A šli oba pospolu. 7Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ 8Nato Abraham řekl: „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“ A šli oba spolu dál . 9Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. 10I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka . 11Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ 12A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ 13Abraham se rozhlédl a vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého syna. 14Tomu místu dal Abraham jméno „Hospodin vidí“. Dosud se tu říká: „Na hoře Hospodinově se uvidí.“ 15Hospodinův posel zavolal pak z nebe na Abrahama podruhé: 16„Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel 18a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“

Vidíme, že Bůh v poslední chvíli přikázal přestat, a že tedy obětování Izáka asi "nemyslel zas až tak vážně." Byla to zkouška. To je třeba pochopitelné, ale jak je možné, že Abrahám bral takovou výzvu vůbec vážně? Kdyby takto Bůh promluvil dnes, asi by to každý soudný člověk pokládal za něco přímo ďábelského a rozhodně ne za autentický Boží hlas. Příkaz zabít svého syna? To přece nelze vypustit z úst ani jako zkoušku a brát to vážně je nesmysl ještě větší.

To je samozřejmě pravda, ale Abrahám nežil dnes a neměl to smýšlení, které máme my dnes. Žil v době a kultuře, která byla mnohem tvrdší, a kde ani lidské oběti nebyly výjimkou. Pro něj jako pro člověka své doby tedy příkaz oběti svého syna byl sice těžký, ale nikoli nemyslitelný. Od Abraháma do dneška se lidstvo prostě něco naučilo a v chápání mnoha otázek se někam posunulo. Koneckonců, právě proto Bible vznikala skoro tisíc let. Je to proces postupného učení se a vrůstání do toho, co Bůh člověku sděloval. A mohl mu to sdělovat pouze obrazy a jazykem své doby. Proto je Bible v hebrejštině (aramejštině) a řečtině. A proto mluví k lidem někdy drsným způsobem. Podobně mluví rodiče ke svým dětem jinak ve třech, jinak v deseti a jinak ve třiceti letech. Ony drsné výzvy k vyhlazení města nebo k oběti Izáka jsou součástí velmi starých vrstev starého zákona. Čím jdou dějiny dál, tím jsou i nároky Boží diferencovanější a jemnější.

Četba Bible, jak ji praktikují někteří fundamentalisté anebo třeba lidé, kteří vůbec nevědí, co je Bible zač, je tedy matoucí a nebezpečná. Bible nebyla napsána najednou, a nebyla napsána pouze Bohem, ale byla sepisována v průběhu mnoha staletích různými lidmi různých kultur. Věříme, že tito lidé byli Bohem inspirováni, a že tedy v Bibli není nic, co by člověka svědlo z pravé životní cesty. Jsou tam ale literární, místopisné nebo historické chyby. Protože cokoli je lidské, je i nedokonalé. Už sám jazyk je nedokonalý nástroj k vyjádření mnoha věcí. Bůh přesto, jak věříme, použil konkrétní nedokonalé lidi, jejich zvyky, hodnoty a jazyk a vychovával a formoval je postupně. Zachoval tak svobodu člověka. V této perspektivě, v jaké své Písmo židé a křesťané vždy chápali, je jeho zvěst mnohem poučnější a pochopitelnější, i když dojde na ty krvavé případy.

 

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00