Ekologové a turista

středa 20. červenec 2011 17:00

V těchto dnech graduje spor šéfa Národního parku Šumava a aktivistů bojujících proti kácení v prvních zónách NP. V minulých dnech bylo k tématu řečeno hodně, ale téměř nic věcného. Někteří komentátoři dokonce mluví o ryze ideologickém sporu podobném náboženským sporům, kde si každá strana hájí to své beze snahy druhého slyšet a pochopit a hlavně bez šance říct jakékoli rozumné a přesvědčivé argumenty, které by nebyly pouhou ideologií a svéráznou vírou - buď v účinnost motorových pil nebo v samovolný přírodní děj.

Poznámka na úvod
Jako teologa mě takové přirovnání samozřejmě dráždí. Srovnávat zabedněnost s náboženstvím je prostě urážlivé. Ideologická zaslepenost hrozí náboženské diskusi stejně jako politické nebo vědecké. Ale rozhodně nelze jednoduše pokládat víru za naprosto mimoracionální záležitost, kam rozum a argumentace nemá vstup. Dost ale k tomu, nejde zde v prvé řadě o nesmyslné používání přirovnání k náboženství. Jde o to, zda je diskuse o šumavských hvozdech napadených kůrovcem nutně ideologická. Opravdu zde nejde argumentovat na racionálním a vědeckém základě?

V prvé řadě bych apeloval na rozumné názvosloví. A to se týká především slova ekologie. Ekologie je jednoduše řečeno biologická disciplína, která studuje vztahy organismů v ekosystému. Ekolog je tedy přírodovědec, který se zabývá vztahy v ekosystému. Není to mladík či mladice s logem Greenpeace na větrovce, který se s ohněm v oku připoutal k plotu jaderné elektrárny, blokuje svým tělem koleje, kde se převáží kaderné palivo, nebo se přivazuje k šumavským smrkům, aby zabránil jejich kácení. Dodržujme, prosím, významy slov. Nebo nám hrozí, že slova svůj jasný smysl ztratí a budeme si méně a méně rozumět. Ekolog je ekolog a aktivista je aktivista.

Je možné se o Šumave vyjadřovat neideologicky?
Byť nás mnozí přesvědčují, že to tak není, a že spor o kácení či nekácení nelze rozumně řešit, opak je pravdou. Nepopírám samozřejmě, že jde o problém složitý a jako takový lze teoreticky modelovat a předvídat ten či onen směr vývoje jen s určitou mírou přesnosti. To je ale v jakékoli přírodní vědě dost obvyklé. Přírodovědecký závěr není ten, který je jednou provždy platný a neprůstřelný, ale takový, který je rozumně pochopitelný, empiricky testovatelný, a který vysvětluje pozorované jevy a zatím odolává pokusům o vyvrácení. Může se mýlit, může být časem vyvrácen, ale v tady a teď je to nejlepší, co máme, co vysvětluje dané jevy a rozumně zapadá do ostatních souvislostí.

A takové závěry v souvislosti se Šumavou dělat lze. Zájemce si může prostudovat velmi srozumitelně a čtivě předložené a komentované výzkumy celé řady našich špičkových biologů, skutečných ekologů, tedy nikoli aktivistů, ale přírodovědců, kteří Šumavu nejen milují, ale celá léta ji studují a na základě svých poznatků se k mnoha problémům mohou i kvalifikovaně vyjádřit. Můžete s jejich závěry třeba polemizovat, ale pokud to chcete udělat, budete muset předkládat rozumnější výklady naměřených dat a pozorovaných jevů. Nebo budete muset začít vyvracet konkrétní naměřená data - například svými vlastními měřeními - což ale bude dost nákladné a náročné na čas. V každém případě ale diskutovat a hádat se lze. Ale může to být hádka věcná a vědecká. Nikoli pouze ideologická, na způsob jakéhosi mlácení se po hlavách ve jménu té či oné "víry". 

Zmíněná kniha se jmenuje "Co vyprávějí šumavské smrčiny" a mezi její autory patří celá řada biologů z univerzit a akademie věd. Na prvním místě jeto prof. Hana Šantrůčková, vedoucí katedry biologie ekosystémů na Přírodovědné fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a bývalá členka vědecké sekce rady NP Šumava. Knihu vydala Správa národního parku a CHKO Šumava, PřF JU a Česká společnost pro ekologii v roce 2010. Je to skvělá četba a stojí za to.

Co na závěr?
Snad jen to, že můj předběžný a intuitivní názor na věc kniha skutečně změnila a přesvědčila mě o tom, že větší pravděpodobnost leží na druhé názorové straně. Jaká to je, to vám nepovím. Zkuste to sami, uvidíte. Indoktrinace se bát nemusíte, protože jde skutečně o solidní výklad a argumentaci empiricky podloženými poznatky.

Přečíst si tuto knihu bych doporučoval hlavně těm redaktorům (je jich bohužel většina), kteří v novinách píší a v rádiu mluví, jakoby celý spor kácet-nekácet byl ryzí ideologie bez možnosti racionální diskuse. Doporučoval bych ji i největšímu z českých turistů - panu bývalému ministru dopravy, ministru zdravotnictví, premiérovi a nynějšímu šéfovi NP Šumava. A doporučoval bych ji i všem těm aktivistům, kteří - když už jsou do rádia dotázáni na důvody svých demonstrací - mluví způsobem, který jen podporuje zkratkovité myšlení výše kritizovaných novinářů. Tohle není spor turisty a ekologů. Je to spor politika a aktivistů.

Ekologové i turisté jsou ti, co to odnášejí.

 

 

 

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00