Vatikán a Harry Potter

úterý 6. září 2011 13:00

Jak je to vlastně s postoji církve k určitým fenoménům dnešní doby? - výstavám, knihám, filmům, politickým otázkám apod. Je každé vyjádření shora oficiálním stanoviskem?

Nedávno se mezi diskutujícími na různých serverech objevila zpráva, že se Vatikán vyjádřil pozitivně k Harry Potterovi. Diskutující se často hádali o to, zda to znamená jakési církevní schválení nebo zda je to překvapivý obrat postojů po dřívějším rezervovaném postoji kard. Ratzingera. A bylo to trošku jako rádio Jerevan. Ve skutečnosti se ale nevyjádřil Vatikán jakožto oficiální stanovisko, ale vatikánské noviny Osservatore Romano, nešlo o žádné schválení nebo neschválení, ale o normální komentář, a nešlo ani o změnu postoje, protože žádný oficiální postoj neexistuje - i předchozí vyjádření současného papeže bylo jen jeho osobní stanovisko, které (podobně jako nynější komentář novin) se ani nesnažilo zachytit onen fenomén knih a filmů o kouzelnících v jeho celku, ale vyjadřovalo se jen k určitým aspektům.

Na celé věci je poněkud komické to, jak se někteří lidé snaží interpretovat jakékoli prohlášení kohokoli z Vatikánu jako oficiální stanovisko. A to buď vítají a umlčují s ním názorové oponenty (pokud se shoduje s jejich vlastním postojem) nebo ho naopak kritizují (pokud se jim nelíbí). Vzniká zmatek. Na jedné stránce katolických tradicionalistů jsem si také přečetl kritiku toho, jak prý papež dělá chybu, že příliš mluví. To bylo zase ohledně papežova výroku o přijatelnosti kondomu v jisté situaci, kdy sice nejde o správné jednání, ale o jisté nakročení správným směrem a projev odpovědnosti. (srov. např. zde) Papež má podle těchto kritiků mluvit jen minimálně a pak se má ale vyjádřit jasně a definitivně. To samozřejmě v rozhovoru v knize (nebo v novinách nebo v televizi) nejde. Tam jde vždy o reakci na otázku v určitých souvislostech, která musí být krátká a jednoduše podaná.

Takže máme dvě různé krajnosti:

  • Buď papeže a Vatikán necháme mluvit příliš; diskutovat, předkládat nikoli pouze definitivní nebo jinak závazné postoje, ale i vyjadřovat parciální názory a postřehy, což povede k tomu, že se kdejaký výrok prohlásí za oficiální nauku katolické církve,
  • nebo papeži mluvit téměř zakážeme, abychom zabránili podobným zmatkům.

Nešlo by se ale oběma krajnostem vyhnout a prostě si zvyknout na to, že výroky lidí (a papež je také člověk) mají být chápány v náležitém kontextu a s mírou jistoty nebo autority, která jim v tomto kontextu náleží? Pro někoho je to asi moc složité a matoucí. Ale žijeme v době, která to po nás prostě vyžaduje - je přesycená slovem, ať už psaným nebo mluveným, kdy se na nás valí kvanta informací a my, ať chceme nebo nechceme, je prostě musíme třídit a promýšlet. Pokud je to na nás moc složité, pak bychom se měli zamyslet. Kdo jiný, než křesťané, by však měli umět vážit slova a být aspoň minimálně zvyklí interpretovat Písmo, kázání nebo nauku církve s rozlišováním těchto různých rovin?

Ježíš nás vyzval, abychom byli solí země. A ztratí-li sůl svou kvalitu, bude prý vyhozena. Neměli bychom i my v těchto mediálních scénkách být solí, které je sice málo, ale stačí na úpravu jídla, aby bylo poživatelné? Neměli bychom místo směšných tahanic popsaného typu být spíše výzvou a vzorem pro společnost, která je pod neustálým tlakem politické propagandy nebo reklamy?

Jestli ano, pak se nám to ale příliš nedaří. Aspoň některým.

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00