Princip dvojího účinku

pondělí 27. červen 2011 14:20

V etických debatách lze často slyšet výroky operující menším či větším dobrem nebo naopak zlem. Často tento postup končí v utilitarismu - to či ono jednání působí větší dobro a musíme ho tedy dělat. Problém je, že často působí nejen dobro, ale zároveň i zlo. Utilitarismus porovná, zda je větší dobro či zlo. Nabízí se ale otázka, zda vůbec nějaké zlo můžeme dělat, byť by vedlo k ještě většímu dobru.

Klasickým příkladem argumentu, který říká, že někdy jsme povinni udělat menší zlo, které ale přesto zůstává zlem, je argument s tramvají na výhybce: Stojíte u výhybky a k ní se řítí neovladatelná tramvaj. Výhybka je nastavena na kolej, kde stojí hlouček nic netušících 10 lidí. Na koleji druhé stojí jeden člověk. Předpokládejme přitom, že nikdo z nich blížící se nebezpečí nevidí. Vy stojíte u páky výhybky a máte možnost odklonit tramvaj z její cesty k 10 lidem na kolej vedoucí k 1 člověku. Když to uděláte, přímo způsobíte smrt člověka. Když to neuděláte, sice nic přímo nezpůsobíte, ale zemře 10 lidí. Co teď? Utilitaristé to vidí jasně - jsme povinni přehodit výhybku. Ve jménu menšího zla, ve jménu většího dobra pro větší počet lidí.

Je to tak správně?

Tento sugestivní příklad s tramvají je krásně popsán v thrilleru od R. Ludluma "Bancroftova strategie". Bancroftova nadace je ilustrací ryze utilitaristického páchání dobra - co nejvíc dobra pro co největší počet lidí, jako by to řekl sám John Stuart Mill. A tak se v rámci Bancroftovy nadace občas vraždí nevinní, protože to způsobí dobro pro mnohem víc lidí. A argumentuje se onou tramvají utrženou "ze řetězu". Kalkul dobra a zla je posledním argumentem. Utilitarismus a vůbec konsekvencialistická morálka nám už tak zalezla pod kůži, že ani nepotřebujeme podobné knihy. Stačí si poslechnout, kolik lidí argumentuje v diskusích tzv. principem menšího zla. Můžu, říkají, udělat malé zlo, pokud tak zabráním zlu většímu.

Zde je ovšem malá drobnost, která (pokud si nedáme pozor) zavede takovou na první pohled srozumitelnou argumentaci k děsivým výsledkům. Jakmile totiž připustíme, že lze dělat zlo (byť malé a z jakých chceme altruistických důvodů), pak máme otevřenou cestu stát se Bancroftovou nadací v malém. Nemusíme zrovna cíleně zabíjet lidi, ale i malé zlo je zlo a počítá se...

Takže bych stál na tom, že zlo dělat nemůžeme vůbec. Můžeme dělat pouze dobro. Jsme samozřejmě často v situaci, kdy nemůžeme nějakému zlu zabránit, nebo mu můžeme zabránit, ale z rozumného důvodu to neuděláme (třeba proto, že by tím bráněním vzešlo ještě větší zlo). Etikové takovému přístupu říkají "princip dvojího účinku". Vycházejí z toho, že řada našich skutků má více než jeden účinek, nebo chcete-li důsledek. Pro zjednodušení si představme pouze 2. A teď máme 3 možnosti:

  1. všechny jsou dobré
  2. všechny jsou špatné
  3. jeden je dobrý, druhý špatný.

Pokud platí (1), pak zde není žádný etický problém a můžeme jednat, až se hory budou zelenat. Pokud platí (2), jednat nesmíme, protože zlo dělat nemáme. Nejčastější příklad, s nímž se člověk v životě setká, je ale asi (3). Je to jakýsi mix dobrých i zlých účinků a co teď s tím? Princip dvojího účinku říká, že tak jednat můžeme, pokud jsou splněny 3 podmínky:

  • to, co je zamýšleným cílem našeho jednání, je dobro. Zlo je pouze dopuštěno jako vedlejší účinek.
  • způsobené dobro (nakolik to lze posoudit) je větší než způsobené zlo (jinými slovy, stojí za to i přes zlo, které se také způsobí)
  • samotný skutek není sám o sobě zlý (zabít nevinného nelze ani když je mým cílem sebevětší dobro)

Klasickým příkladem je podání léků na rakovinu, které do značné míry oslabují tělo. Je zde jasný cíl (zničení nádoru), který ovšem provází i vedlejší účinek (neblahý vliv na jiné části těla). Proporce je jasná, je lépe vyléčit rakovinu i za cenu jiných obtíží. A zdá se to být jasné. Princip dvojího účinku tak dokáže rozumně řešit i případy jako je ona tramvaj. Co chci dělat? Zachránit 10 lidí (první podmínka je splněna), smrt jednoho je pouze vedlejší účinek. Deset zachráněných životů stojí za to (druhá podmínka). Přesunutí výhybky a změna jízdy tramvaje není samo o sobě nic špatného. Takže můžeme spolu s utilitaristy v tomto konkrétním případě připustit přesměrování tramvaje jako oprávněné.

Samozřejmě, že neříkám, jak je něco podobného snadné a pohodlné. Pokud se nedejbože někdy do podobné situace dostaneme, asi budeme trpět nočními můrami, ať se rozhodneme jakkoli. Princip dvojího účinku není anestetikem pro svědomí ani smazání nepříjemných vzpomínek. V mnoha případech také nemusíme vědět, jaké jsou ony důsledky přesně, je opravdu A větší než B, stojí to za to? Obvykle bývá také důsledků více, takže sčítejte, srovnávejte, když se musíte rozhodnout rychle a třeba na tom závisí životy! To všechno je pravda. Neříkám, že mravní rozhodování je vždy jasné, hladké, nekomplikované nebo že na ně máme vždy dost času. Ale musíme hrát s tím nejlepším, co máme v ruce. A princip dvojího účinku je jedním z dobrých prostředků, které můžeme využít (jak jen to jde). Nemusíme se přitom pouštět do obhajoby konání zla (menší zlo) a nehrozí, že se dostaneme na nakloněnou rovinu konsekvencialismu, kde je od připuštění menšího zla jen krůček k páchání zla ve jménu většího dobra.

A pro argumenty ve prospěch principu dvojího účinku malá citace Tomáše Akvinského. Stejně bych to líp neřekl:

"Je třeba říci, že nic nepřekáží, aby jeden skutek měl dva účinky, z nichž pouze jeden je zamýšlený, druhý nezamýšlený. Druh mravního skutku je však určen podle toho, co se zamýšlí, nikoliv z toho, co je mimo úmysl, protože něco takového je nahodilé. Z konání toho, kdo se brání útoku, tedy může vzejít dvojí účinek: jeden je zachování vlastního života, druhý pak zabití útočníka. Takový skutek - protože zamýšleno je zachování vlastního života - nemá ráz nedovoleného jednání, protože to je každému přirozené, aby se jak může zachovával v bytí. Je však možné, aby se nějaký skutek vycházející z dobrého úmyslu stal nedovoleným, jestliže není přiměřený cíli jednání. A proto jestliže někdo k obraně vlastního života užívá většího násilí, než je třeba, bude to nedovolené. Jestliže však mírně odráží násilí, bude to dovolená obrana."

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00