Kdo všechno je můj bližní?

úterý 5. duben 2011 14:25

Každoročně se v Praze koná tzv. Pochod pro život. Je to jakási pokojná demonstrace proti potratům. Osobně jsem přesvědčen, že otázka etického hodnocení potratu je nezávislá na náboženské víře. Napadá mě ale otázka, proč se každoročně začíná bohoslužbou, a proč je vůbec tolik odpůrců potratů mezi křesťany.

Když jsem býval ještě bezvěrec, o potratech jsem moc nepřemýšlel. Jednak jsem byl ještě dost mladý, abych musel takové věci řešit prakticky, jednak jsem byl (a stále dosud jsem genderově nerelativizovaný) muž, takže mě podobné věci nějak netrápily. Pamatuji se dobře, kdy jsem si poprvé položil otázku, zda náhodou není potrat něco špatného. Bylo to při četbě knihy Arthura Haileyho Letiště. Lidově řečeno, pilot "udělá" letušce dítě a chce, aby šla na potrat. Druhý pilot mu sděluje, že je podle něj potrat vražda, protože viděl u jednoho doktora embryo v lihu a viděl, že je to malinké dítě se vším všudy, a tudíž potrat neschvaluje. Víc ta kniha neřeší. Pouze krátký dialog. Tehdy mě ale dohnal k tomu, abych si vážně položil otázku po tom, co je vlastně správné a co ne a proč. A došel jsem k podobnému postoji jako onen druhý pilot.

 

Křesťanem jsem se stal až později a to, že tolik křesťanů je proti potratům mě prostě nepřekvapilo. Bral jsem to jako normální názor u normálních lidí. Stejně mě ale vždy udiví, když vidím tu obrovskou váhu, kterou protipotratový boj mezi křesťany má. Tedy - udivuje mě spíše to, proč nemá tak velkou podporu mezi nekřesťany. Ne že by nebylo mnoho nekřesťanů zároveň odpůrci potratů, ale ...

Myslím, že důvodů je víc. Kromě některých zjevných věcí (úcta k životu jako jedno z velkých témat pro každého věřícího křesťana, kultivace vlastní odpovědnosti, přemýšlení o dobru a zlu v životě a jednání apod.) je významným, ne-li nejdůležitějším důvodem dle mého soudu pojetí bližního. Kdo je můj bližní? Odpověď na tuto otázku je velice důležitá pro pochopení jednání určité společnosti nebo kultury. Pokud je můj bližní pouze pokrevní příbuzný nebo člen nějakého spřízněného klanu, chovám se k druhým lidem jinak, než pokud je mým bližním každý člověk.

Filosofie nemluví o člověku jako o bližním, ale o člověku jako osobě. Osoba je bytost, která má povinnosti a práva. Ne-osoba práva mít nemůže. A přichází klíčová otázka: Jsou všichni lidé osobami? Na to jsou možné 2 odpovědi:

  • kladná, které říkáme inkluzivismus, tj. pojetí človek = osoba (co člověk, to osoba)
  • záporná, tedy exkluzivismus, tj. potetí člověk > osoba (je víc lidí než osob, protože všichni lidé osobami nejsou).

Pokud všichni lidé nejsou osobami, pak nemají ani různá práva, které si lidská osoba nárokuje. V dějinách existuje celá řada exkluzivismů založených na příslušnosti k rodině, rase, barvě pleti, pohlaví nebo věku. Dnes je v západní společnosti většinově připouštěný de facto jediný exkluzivismus, a to je onen poslední zmiňovaný. Kdo je moc mladý, není osobou (do narození, do x-tého měsíce věku apod.). Nemá tedy lidská práva a tedy ani právo na život. Může si s ním disponovat matka jako s částí svého těla. Problém není v tom, že embryo není člověkem - člověkem je, neboť jaký jiný biologický druh by bylo? Problém je v tom, zda je osobou. A v řeči nikoli filosofické, ale obecně lidské, takové, kterou najdeme i v Bibli, se nepoužívá slovo "osoba", ale "můj bližní".

Kdo je můj bližní? Ježíš a křesťané byli první, kdo na tuto otázku odpověděl inkluzivisticky: všichni. Na tom stojí naše kultura, sociální práce, úcta k cizincům apod. Každý člověk je můj bližní. I ten nenarozený. To je ten hlavní důvod, proč křesťan, má-li být křesťanem, nemůže než říci potratu "ne". Nemůže totiž zapřít své maličké bližní. A stejně by se měl k této otázce stavět i ten, kdo se vážně hlásí k západní kultuře, která v této věci vyrůstá z křesťanského přístupu k člověku.

A protože je dnes znalost Bible pohříchu mizivá, dovolím si zde pro čtenáře, který dočetl až sem, a Bibli třeba dobře nezná, zkopírovat část textu z Lukášova evangelia, kde Ježíš na otázku po tom, kdo je mým bližním, odpovídá. Mimochodem, kněz a levita byli vysce ceněné a postavené společenské role. Samaritáni byli naopak obecně pohrdaným národem. To důraz Ježíšova podobenství ještě zvyšuje. Jakobychom dneska řekli: Šel kolem lékař a nic, šel kolem profesor a nic. A pak šel kolem romský dělník... a teď řekněte, kdo se zachoval jako bližní.

Ale teď už ten slíbený text z Lukášova evangelia - Podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lk 10, 25-37).

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?"
On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."
Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;
přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."

 

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00