Po Silvestru něco o opilosti

pondělí 3. leden 2011 08:00

Protože se dlouhodobě věnuji filosofii Tomáše Akvinského, nabízím v této době předsevzetí a kocovin z oslav změny letopočtu něco myšlenek tohoto středověkého scholastika na téma opilost. Příjemné počtení, a ať vám z toho hlava netřeští.

Už jsem tady před časem psal, že scholastikové, a mezi nimi největší z nich - Tomáš Akvinský - se nezabývali hloupostmi jako je sčítání andělů na špičce jehly. Často si kladli otázky docela lidské - včetně pití vína, jak umírněného, tak nevázaného. Pro ty, kdo to s množstvím vypitého alkoholu přehnali, má pak docela pochopení. Je to samozřejmě něco, co není správné a pro člověka dobré, ale nemusí to být automaticky hříšné. Podívejme se na Tomášovu argumentaci ze Sumy teologie II-II, otázka 150, článek 1. 

K opilosti lze přistupoval dvojím způsobem:
1. Za prvé toto slovo označuje stav člověka způsobený množstvím vypitého vína, kdy člověk není schopen užívání rozumu. V tomto smyslu není opilství vinou, ale trestem.
2. Za druhé znamená slovo opilost skutek, který člověka do onoho stavu přivádí. Ten pak může opilost způsobit dvojím způsobem:
 i) jednak z příliš velké síly vína, kterou si piják neuvědomí. Tímto způsobem lze k opilosti dospět nezaviněně, zvláště když k ní dojde z nedbalosti, jak se to stalo Noemovi (Gn 9).
ii) jiným způsobem pak z nezřízené žádosti a nezřízeného požívání vína. A v tomto smyslu je opilost hříchem. Spadá pod neřest obžerství jako druh do rodu. Obžerství se totiž dělí na přejídání a opilství, což zakazuje apoštol Pavel (Řím 13).

 

 Tomáš mluví jasně. Samotný stav opilosti není hříchem, ale trestem. To, že se člověk chová jako bez rozumu podle Tomáše není nijak žádoucím stavem, ale člověka vytrestá. Lidově řečeno ze sebe člověk dělá blbce a zneschopňuje se vůči čemukoli rozumnému. Hříchem tedy není navozený stav, ale jednání, které k tomuto stavu vede. Ale i tam nemusí jít vždy o hřích. Když se člověk opije aniž by chtěl, je úplně anebo částečně bez viny (podle toho, jak moc mohl následky předvídat).

Komu se nezdá, že by se člověk mohl opít naprosto bez zavinění, ať si vyposlechne jednu příhodu, která se stala mému známému. Kdysi ještě za bolševika jel na podzim na Slovensko za svou skoro nastávající, jejimž rodičům ho chtěla poprvé představit. Kdo si léta osmdesátá pamatuje, dokáže si představit jízdu vlakem z Prahy na východ tehdejší republiky, nádraží bez fungujících bufetů, větrání ve vagónech nulové, PET flašky s vodou u nás ještě neexistovaly... Takže dorazil se zpožděním v horkém záříjovém dni úplně vysušený a utahaný. Když mu pohostinní slovenští vesničané nabídli na uvítanou burčák, vypil ho na posezení celou flašku a poručil si další. Jako správný Pražák burčák nikdy neviděl a ten lehce perlivý "mošt" co mu přinesli v něm žádné podezření nevzbudil. Nejprve si vysloužil uznalé pohledy, jakými na slovenském východě častují každého, kdo umí pít. Pak se ale situace změnila. Alkohol začal působit a on naprosto ztuhnul a druhý den jen ležel a zvracel. Tak se uvedl do rodiny. Tomáš Akvinský by jistě řekl: Naprosto bez viny.

To ale nic nemění na tom, že blbce ze sebe udělal pořádného. Tak ať v roce 2011 pijeme s mírou!

 PS. Někteří z čtenářů mého blogu si v diskusi před časem postěžovali, že moje filosofické texty jsou příliš tématicky roztříštěné a nesystematické. Je jasné, že je tento etický exkurs o opilosti v jejich názoru jen utvrdí. Omlouvám se jim, mají naprostou pravdu. Problém je, že nesepisuji učebnici, ale naopak se od výuky filosofie zde na blogu odreagovávám - jak jinak než opět filosofií, neboť i na kocovinu je prý nejlepší vyprošťovák nějaký vhodně zvolený alkohol. Prosím je tedy o pochopení a zachování přízně. Pokud je mé texty budou inspirovat a v dobrém slova smyslu provokovat, stojí to snad za to i bez systematičnosti.

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Tomáš Machula

Komentáře o společnosti a náboženství (ale nejen o tom).

Filosofický druh: Živočich rozumový Biologický druh: Homo sapiens sapiens

REPUTACE AUTORA:
0,00